Madeira VI.

A putování po Madeiře jde do finále a v tomto případě platí, že to nejlepší na konec - leváda Nova. Leváda začíná v zástavbě vesničky Lombady, ale po pár metrech se před námi otevírá široké údolí s nádherným výhledem a mně dochází, že to nebude túra po širokých cestách jako předchozí den, ale po úzké betonové cestičce. Pro osoby se závratěmi to opravdu není, neb zábradlí je jen v místech, kde sráz je už opravdu hodně prudký. Naštěstí byla leváda za podpory evropských prostředků v nedávných letech zrekonstruována a cca půl metrový betonový chodníček a zábradlí jsou až na výjimky v perfektním stavu. I vyhýbání s protijdoucími turisty probíhá dobře, takže nic nebrání tomu se kochat nádhernými výhledy.

Cca ve 2/3 cesty je tunel a zde se čelovka, co je v baťohu, velmi hodí (v případě nouze i mobil by posloužil). Za tunelem je vodopád, který se dá projít suchou nohou, přesto si nelze nevšimnout, že někteří turisti se snaží o akční foto:-) Dle průvodce je pod touto levádou je ještě jiná a další v protějším údolí, ale my se vracíme stejnou cestou zpět k autu.

Po vycházce kolem levády směřujeme do městečka s jménem Calheta; mimo jiné i ulovit něco málo k snědku. Dnes se zde nachází velký jachetní přístav a umělá pláž s navezeným světlým pískem. Kafe jsme sice dostali, ale s jídlem na nás poněkud pozapomněli, takže Sociedade dos Engenhos da Calheta, jeden z mála kompletně zachovalých cukrovarů na Madeiře, procházíme svižným templem s vidinou ukořistění zbývajících tyčinek, co zůstaly v autě. Cestou na zdi cukrovaru zahlédneme opět ceduli o financování z evropských prostředků, díky kterým se zde na jaře pomocí historického zařízení vyrábí pálenka z cukrové třtiny a med.

Posledním cílem je Cabo Girão - strmý mořský útes asi 9 km západně od centra Funchalu, hlavního města Madeiry. Nejvyšší bod útesu je 580 m nad hladinou oceánu, což jej řadí na druhé místo v Evropě (za útesem Preikestolen v Norsku - 604 m). Nás sem stejně jako ostatní turisti přilákala turistická vyhlídka s prosklenou a přes okraj útesu přesahující plošinou, odkud je vidět městečko Câmara de Lobos a za ním Funchal. Na straně druhé je místo, odkud občas startují paraglaidisté - ve vzduchu jsme je také zahlédli.

Nasedáme do auta a vracíme se do hotelu, kde náš pobyt na Madeiře pomalu, ale jistě končí.

Poslední den se projdeme poblíž hotelu a přesouváme na letiště - naštěstí letadlo má jen něco málo přes hodinu zpoždění a kavárna na letišti s výhledem na plochu je tím správným místem na čekání:-)

Nějak už nyní vím, že se sem ještě jednou vrátím....:-)