Madeira I.
Jaký ostrov bývá označován za ostrov věčného jara? Kde mají přistávací plochu dlouhou pouhých 2 777 m a kde můžete jezdit na proutěných saních po silnicích bez sněhu nebo chodit kolem levád?
Možná je pouze jediná odpověď. Je to Madeira. Madeira je portugalský ostrov ležící v Atlantickém oceánu asi 580 km západně od pobřeží Maroka a 980 km jihozápadně od Lisabonu. Ostrov, který vznikl vulkanickou činností, je vcelku malý - od západu na východ pouhých 57 km, ze severu na jih je to dokonce jen 22 km a žije zde cca 270 tisíc obyvatel.
Už samotný zážitek je přistání na zdejším letišti Santa Catarina poblíž městečka Santa Cruz. Původní přistávací dráha z roku 1964 byla 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí podpory prostředků EU prodloužena znovu a v roce 2000 uvedena do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 m a šířce 45 m umožňující provoz většině současných typů letadel. Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, kde se také nachází i část odstavné plochy. Je uloženo na 180 válcových sloupech a některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné se v malé výšce vyhnout části města Funchal. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky. Není neobvyklé, když letadlo nepřistane napoprvé a lety bývají občas zrušeny. Když si toto přečtete dopředu, tak netušíte, proč lidi tleskají, jakmile se letadlo dotkne země, když to celé musí ještě ubrzdit:-) Naštěstí náš let z Prahy byl úspěšný a po 4,5 hodinách vystupujeme na ostrově a přesouváme se do hotelu.
Další den míříme do Funchalu - hlavní město autonomní oblasti Madeira. Žije zde přes 110 tisíc obyvatel a název města pochází od portugalského slova funcho = fenykl. Italští mořeplavci nazývali Funchal již v 16. století malým Lisabonem. Díky obchodu s cukrem městečko rychle bohatlo a brzy začaly mezi břehy řek, které v těchto místech ústí do moře, vyrůstat první elegantní budovy.
A náš první cíl je oblast Monte. Tato původně aristokratická vilová čtvrť usazená vysoko nad Funchalem byla kdysi lokalitou bohatých rodin, které v létě dávaly přednost chladnějším teplotám v nadmořské výšce nad 500 metrů. Lanovka (teleférico) na Monte jezdí ze čtvrti Zona Velha, jízda trvá cca 15 - 20 minut a nabízí krásné výhledy nad červenými střechami, banánovníky a roklemi Funchalu.
Vystoupíme z lanovky a míříme do tropické zahrady Jardim Tropical Monte Palace. Na konci osmdesátých let 20. století koupil areál soukromé rezidence místní podnikatel a proměnil jej do neobvyklé turistické atrakce, kde vytvořil fontány, jeskyně, letohrádky, sochy a dal zasadit spousty exotických rostlin. Někomu může připadat pojetí zahrady vcelku divoké, ale najdete zde příjemná zákoutí a při letních teplotách asi i příjemné ochlazení.
Poté jdeme ke kostelu Igreja de Nossa Sanhora. Ten byl postaven po zemětřesení v roce 1748, při kterém byla původní stavba zničena. Na oltáři stojí maličká socha Panny Marie, jedna z nejuctívanějších ikon ostrova. V kapli je umístěn hrob rakouského císaře Karla I., který zde v roce 1922 v exilu zemřel.
A už míříme k největšímu lákadlu - k saním.Ernest Hamingway to popsal jako "nejradostnější zážitek svého života". Nikdo přesně neví, jak to vlastně myslel:-) Sáně byly kdysi jediným způsobem, jak se dalo dopravovat zboží po strmých svazích bez silnic. Jsou vyrobeny v městečku Camacha z poutí a mají polstrované sedačky pro dvě osoby. Jejich řidiči nosí slamáky, bílé košile, bílé kalhoty a boty s gumovou podrážkou, která jim pomáhá při jízdě ze svahu brzdit. Cesta trvá cca 10 minut a je dlouhá necelé 2 km.
Na jedné straně mě to lákalo, na straně druhé jsem se trochu bála. Nakonec jsem to zkusila. Pravda, asi mě cestou bylo slyšet:-) Je to zážitek, když jedete po "oklouzaném" asfaltu, když vás objíždí auto či projíždíte křižovatky, kdy na rohu sedí starý pán a hlídá a řídí dopravu, aby se saně nestřetly s autem. A už se vůbec neptám, jak je vůbec něco takové možné v rámci EU:-) Je to zážitek a vřele doporučuji!
Vystupujeme ze saní a pokračujeme pěšky do centra Funchalu. Samozřejmě je možnost si vzít taxík, ale pro mě jsou takovéto procházky příležitostí, jak poznat skutečný život obyvatel, nikoli jen atrakce pro turisty.
Dalším cílem je Zona Velha. Funchalská "Stará zóna" patří mezi nejživější místa Madeiry. Před několika lety to byla rozpadající se oblast opuštěných rybářských chatrčí a obchodnických domů z 19. století, dnes je to příjemná čtvrť těsných uliček, maličkých kaplí a malebných zapomenutých zákoutí. V rámci projektu "Projecto Arte Portas Abertas" jsou k zhlédnutí krásné dveře v celé oblasti. Myšlenkou projektu bylo zkrášlit často zchátralé dveře a brány, což se od roku 2011 i tak děje. Díky tomuto projektu došlo k oživení velmi zchátralé části Funchalu a nyní se rychle revitalizující čtvrť stává centrem nočního života hlavního města.
V této části města se také nachází hlavní tržnice Funchalu - Marcado dos Lavradores, někdy nazývaná také "tržnice rolníků", plná exotických barev, báječných vůní středního Atlantiku a rušná od rána do pozdního odpoledne. Její secesní budova z roku 1940 si uchovala většinu svých původních prvků, jako jsou velmi kvalitní kachlíky "azulejos", dovozené z pevniny. Najdete zde květiny - jak řezané, tak cibulky či semínka, ovoce a ryby. My dorazili až v pozdních odpoledních hodinách, takže rybky už nebyly, ale bylo toho ještě hodně k vidění.
Náš první celodenní výlet jednoho červnového dne roku 2018 na Madeiře se pomalu blíží ke konci. Procházíme kolem katedrály Sé, což je hlavní náboženské místo Madeiry postavené počátkem 16. století. V minulosti pod tuto katedrálu patřila největší diecéze, která zahrnovala všechna portugalská zámořská území. Nyní slouží pouze lidem z Funchalu a Madeiry. Ještě pár pohledů na moře a hurá na autobus, který nás odveze k hotelu v oblasti Canico.